Posílám celé planetě Zemi, celému Vesmíru a všemu, co je za Vesmírem, energie čisté lásky a rovnováhu mezi Světlem a Tmou zaštítěnou bezpodmínečnou čistou Láskou.
Dlouho jsem přemýšlela, zda tento text zveřejnit. Důvodem byl strach (zde asi oprávněný), zda čtenáři slova správně pochopí. Úvodem tedy říkám: nejsem zastánce podporování násilí a bezpráví. Vzpomínám si na jednu moudrou ženu, která v úvodu svého vyprávění žádala posluchače, aby ji vyslechli srdcem, ne rozumem. Prosím tedy, čtěte následující řádky srdcem.
Co je „temné“ a „špatné“, to se skrývá, zatlačuje, potlačuje. Jen ať to není vidět a ať nikdo neví, že to mám (např. vlastnosti, ale i traumatizující zážitky – zde je vytěsnění spojeno s přežitím). Časem se to z našeho vědomí zasune až do podvědomí a my zapomeneme. To ale neznamená, že to zmizelo. Je to v nás stále. To, čemu upíráme hodnotu, co snižujeme, ponižujeme, zatlačujeme, potlačujeme, má tendenci s přestávkami ťukat na poklop pevně uzamčené třinácté komnaty a ozývat se, abychom nezapomněli. Čím větší tlak (na potlačení), tím větší protitlak (na zviditelnění). Takže pokud chceme stále držet věci pod pokličkou, potřebujeme k tomu stále více energie, která nám pak chybí, jsme více a více vyčerpaní. Stává se také, že jsme skálopevně přesvědčeni, že vše je ututláno, překryto maskou, ale … ostatní na nás brzy poznají, že něco skrýváme a něco si asi nepřiznáváme. (Pozn.: jsem si vědoma, že toto neodpovídá jungiánské psychologii zcela, protože to, co je v nevědomí, o tom vědomě nevíme a tudíž vědomě nedržíme pomyslný poklop, i když nevědomé obsahy mají své způsoby manifestace do vědomí, např. v podobě snů.)
Řešením může být pozvednout potlačované do světla vědomí a pokusit se přijmout to jako naši část, která nás dělá celistvými.
Nějak jsme během věků vytlačili temnotu, „zlé“ duchy na okraj a obestřeli jsme je tajemnem a hlavně strachem. Strach často pramení z neznalosti, z nevědění. Jakmile zvíře začnete blíže poznávat (v rámci bezpečnosti samozřejmě), přestáváte se ho bát. Chráníte se před ním, ale cítíte respekt, ne strach. Víte, jak s ním správně zacházet, jak se chovat, zbytečně neprovokovat, případně se chránit. To stejné funguje např. i u mikrobů. Nejprve strach z neznámého, pak poznávání a učení se. Nakonec jsme schopni žít bok po boku v rámci dodržování (hygienických) pravidel a žití v přítomném okamžiku, ve stavu bdělosti. Mohlo by to být stejné s Temnotou?
Jsem si vědoma, že toto je velmi kontroverzní téma, ale má smysl neustále potlačovat Temnotu v našich životech? Hrát si na to, že jsme jen dobří a špatné vlastnosti prakticky nemáme? Že nezávidíme, nežárlíme, všechny máme rádi, necítíme vztek, neklejeme, jíme vždy jen zdravě, pravidelně každý den se nám cvičit chce? Za každou cenu vyzvedávat jen to pozitivní a nepřiznávat si omyly, přešlapy, neúspěchy? Tak dlouho potlačujeme Zlo uvnitř nás, až proti němu začneme bojovat venku. Někteří zneužívají Zlo k odůvodnění si svých činností – může to nakonec vést k větě: „My přece právo zaútočit máme, protože bojujeme proti Zlu. Přeci je jasné, že chceme jen Dobro, ne?“
Tím, že uznáme existenci Tmy, Temnoty, temných energií, nemusí se již Temnota tolik manifestovat, zviditelňovat se. Mohlo by být řešením posadit ji na stejnou úroveň jako stavíme Dobro? Ale je rozumné se před ní mít na pozoru: umí krásně svádět a přesvědčovat. Pokud si uvědomíme něčí existenci a přijmeme to jako fakt (bez emocí), není již nutné, aby se TO zviditelňovalo. Můžeme přiznat Temnotě její existenci, pozvednout ji na úroveň Světla. To ale neznamená, že se budu se Zlem ztotožňovat nebo ho dokonce podporovat a nezasahovat, pokud uvidím bezpráví. Jen to znamená, že reálně uznám existenci obou stran, dvou protikladů. Stejně jako je den, je i noc. Chlad a teplo. Jin a jang. Žena a muž. Atd. Nikoho by přece nenapadlo předstírat, že není noc. Občas ale máme tendenci předstírat, že Zlo neexistuje, že není smutek, pomalost apod. anebo máme tendenci Zlo přeceňovat a zveličovat jeho moc, protože se ho bojíme.
Je třeba uznání Temnoty zaštítit bezpodmínečnou Láskou a nečekat za to nic. Žádný dar, žádnou službu. To bychom se dostali do její pasti svodů.
Pokud bojujete proti Temnotě (v sobě nebo venku) a snažíte se ji vyhladit z povrchu zemského, uvědomte si, že je to nesmysl. Temnota tu vždy byla, je a bude. A svou bojovností, pocity vzteku ji vlastně podporujete. Temnota se takovými pocity „živí“. Je v pořádku zasáhnout, vymezit se, ale nemá smysl snažit se ji zničit. Změní formu a objeví se tam, kde se o ní zatím neví. Mnohem větší smysl (alespoň mně) dává předávat zkušenosti o tom, co dokáže, učit o jejích tricích a manipulaci, zůstat ve střehu a v pozornosti.
Posílám celé planetě Zemi, celému Vesmíru a všemu, co je za Vesmírem, energie čisté lásky a rovnováhu mezi Světlem a Tmou zaštítěnou bezpodmínečnou čistou Láskou.
