Známe to jistě všichni: občas se setkáme s člověkem, který v nás vzbudí silné negativní emoce. Když se uklidníme, tak můžeme mít pocit, že to celé bylo v podstatě zbytečné, a slibujeme (sobě i ostatním), že příště budeme věci řešit v klidu.
Pokud se toto odehrává s našimi blízkými (rodiče, děti, tchýně, strýc či děda), ale také s šéfem či kolegy, máme skvělou možnost zjistit, co (které vlastnosti) jsme dávno zasunuli do pomyslné třinácté komnaty, aby nebyly vidět, protože jsme se báli, že bychom pak nemuseli být ostatními přijati. Jako malí jsme totiž došli k závěru, že by nás to odstřihlo od pozornosti a lásky druhých.
Pokud vás na druhých štve nějaká kvalita, pak ji pravděpodobně máte také. Jen schovanou a nepřijatou někde uvnitř, hodně, hodně hluboko. Ale je tam. A střet s pro vás nepříjemnou osobou má s vámi pomyslně zatřást, aby se tato kvalita dostala na povrch a vy jste ji mohli zpracovat (přijmout).
Co vás štve? Nedochvilnost druhých? Pak si dovolte (v pro vás bezpečných situacích, ne např. při důležité schůzce) se občas trochu opozdit. Možná vás doma nutili vždy dbát na to, abyste se nezpozdili a vy teď prostě „závidíte“ těm, kteří si to dovolí. Stejné je to s úklidem: vytáčí vás bordel v pokoji vašich dětí? Vzpomeňte si na své rodiče: nevyžadovali vždy naprosto uklizený pokoj a vy jste tak toužili po tom to prostě jednou neřešit? Závidíte ženám, které zamrkají na muže a něco je jim v práci odpuštěno, zatímco vy se dřete jako kůň? Zkuste se občas zasmát a udělat něco pro radost. Máte pocit, že vás ostatní zradili? Nezrazujete ale i vy někdy (i sami sebe) a odmítáte si to pak přiznat? Máte pocit, že vás ostatní nepřijímají? A vy sami sebe přijímáte bez výhrad nebo jste příliš kritičtí? Máte pocit, že vás ostatní odsuzují? A co vy? Neodsuzujete ostatní nebo sami sebe příliš často?
Já vím, některé odpovědi mohou bolet. Je to trochu šok, když si uvědomíte, že to, co jste dosud odsuzovali u ostatních, nacházíte sami na sobě. Ale je důležité, abyste byli k sobě naprosto upřímní a zároveň se neodsuzovali. Naopak: pomáhá, když se i přes nedostatky dokážete přijmout jako lidské bytosti, které nejsou neomylné a nemají jen super kvality. Pak dokážete lépe a upřímněji přijímat ostatní a stanete se více empatickými. Nebraňte se, pokud v sobě cítíte emoce hněvu (na ostatní nebo sami na sebe za to, čeho jste se sami na sobě dopustili), zklamání (že nejste superhvězda, o které jste měli za to, že ji z vás rodiče chtěli mít), smutku. Je důležité, abyste emoce zdravě vypustili z těla. Zdravě, to znamená: aniž byste někomu ublížili nebo se vystavili posměchu a nepochopení. Můžete emoce vyventilovat sportem, ostrou procházkou, bušením do polštářů, výtvarně, křikem, tancem. Metod je hodně.
Ostatní se s námi mimo jiné potkávají, aby nám dali lekci. Zkuste příště zadržet příval vzteku a výčitek a zamyslete se, zda náhodou nemáte stejné vlastnosti jako ty, které vás právě naštvali. Nezapomínejte, že čím ostřeji máte chuť říct: „No to teda ani náhodou!“, tím je pravděpodobnější, že je tato vlastnost u vás přítomna a uklizena pěkně hluboko. Nezoufejte. Dopřejte si čas a nebuďte na sebe zlí. Zkuste si opět vzpomenout za několik dní, možná pravda pro vás pak nebude už tolik palčivá. A začnete to pomalu zpracovávat. Můžete zkusit větu: „Dovoluji si přijmout, že mám tuto vlastnost / že mám tendence se takto chovat.“ Důležité je formulovat větu tak, aby pro vás byla uvěřitelná. Několikrát si pak s plným vědomím větu zopakujte.
Jakmile jste přijali, že byste mohli tu vlastnost také mít, máte již proces zpracování napůl hotový. Teď je důležité si uvědomit, že tato vlastnost patří vám, ale netrestat se za to. Zkuste to přijmout bez emocí, prostě jako fakt. Řekněte si (nahlas nebo v duchu) třikrát za sebou: „Vyzvedávám tuto vlastnost do svého vědomí a s láskou ji přijímám jako svou část, protože tak se stávám celistvým / celistvou.“ Můžete si také představit kulatou plochu podobnou obrovskému koláči, kde jedna malá část chybí. Tímto prohlášením se pak prázdné místo zaplní a plocha je celistvá.
To, že se vám podařilo kvalitu přijmout, poznáte podle toho, že už vám stejné věci nevadí s takovou intenzitou (pak je třeba ještě několikrát prohlášení zopakovat) nebo vám nevadí vůbec.
Pjér la Šé´z (muzikant a psychoterapeut, který spolupracuje s Jaroslavem Duškem) mluví také o tzv. potenciálu. To je takové pozitivní zrcadlo. Jde o to, že pokud k někomu vzhlížíme a obdivujeme něco na něm, pak pravděpodobně tuto schopnost nebo vlastnost máme také. Jen se čeká, až ji objevíte.