Čeká nás letos terapie tmou?
Terapie tmou lze chápat minimálně dvěma způsoby. Prvním z nich je v dnešní době poměrně známý pobyt ve tmě, kdy se díky naprosté absenci vnějších impulsů (a také díky absenci světla) ponoříte sami do sebe, do svých myšlenek, do prostoru vlastního vnitřního světa. Zde se lidé snaží nalézt odpovědi a vlastně asi i smysl života. V běžném životě – alespoň tedy v „civilizovaném“ světě – nelze takto v tichu a nerušeně být déle než…. pár minut? Snad pár hodin někde v přírodě.
Doba covidu mnohé z nás donutila zpomalit, zklidnit se. Donutila mnohé z nás začít naslouchat svému tělu, snad i své duši. Bude na nás i nadcházející období vyvíjet tlak, abychom se měnili? Budeme nuceni měnit své zvyky, zamýšlet se nad hodnotami, přicházet s novými nápady? Říká se (a v poslední době je to častá věta), že tlakem vzniká diamant. Já říkám: záleží na podmínkách – buď vznikne diamant nebo mastný flek. Záleží, jak se k situaci postavíte: zda ztratíte hlavu a nervy a propadnete zoufalství či vzteku, nebo zda zkusíte zachovat klid a přijít na to, co se můžete naučit, co vám daná doba může přinést, co z toho bahna a bláta vytvořit. I taková krása, jako je leknín, roste z bahna, které ho vyživuje.
Vnímám současnou dobu jako dobu změn, kdy to nefunkční odchází, aby to nové dostalo prostor. Stejně jako v přírodě: na konci svého cyklu rostliny a listy shnijí, zetlí, rozpadnou se, aby daly živiny a základ pro to nové. Jen v průběhu toho hnití to trochu smrdí.
Vnímám, že je důležité nezavírat se změnám. Dovolte se otevírat změně, novým cestám, možnostem – i těm dosud netušeným. Co můžete udělat jinak? Co má skutečně smysl? Zamyslete se nad tím, co skutečně potřebujete, co má hodnotu a co ne, co může odejít. Na čem lpíte? Co se bojíte ztratit? Opravdu to nezbytně potřebujete? Zkuste se vědomě rozhodnout, že se odevzdáváte, nelpíte na tom, co už není funkční, co vám již neslouží.
Domnívám se, že nastal čas, abychom se vrátili k rozhodování se tzv. selským rozumem. Měla by zvítězit spolupráce, win-win rozhodnutí, kdy bude výsledek výhodný pro obě strany. Měl by skončit nesmyslný boj a souboj o co největší množství zákazníků za jakoukoli cenu. Měl by převládat soucit, rozumná obrana, pokud je to potřeba. Návrat k přirozenosti, soulad mezi technologií a přírodou (přirozeností). Zkušenosti starších ve spolupráci s pohledy mladých…
Druhým významem výrazu „terapie tmou“ mám na mysli terapii našimi Stíny, nepřijatými částmi nás, které jsme potlačili a vytěsnili, protože nebyly žádoucí. Nastal podzim, světla začíná ubývat ve prospěch tmy. I my bychom měli vnímat rytmy přírody a zpomalit a začít více naslouchat svému nitru. Zkusit se potkat se svými Stíny, částmi z nás, které jsme potlačili, se svými strachy, obavami.
Z čeho máte strach? Proč? Můžete udělat něco pro to, abyste situaci zvládli lépe? Mnozí z nás nyní čelí strachu z nedostatku. Strach zčásti vědomý – oprávněný vzhledem k současnému dění. A z části nevědomý – zakořeněný a přenášený v našich buňkách, v našich tělech z předchozích generací.
V nás uložené programy o sobě často dávají vědět skrze silné emoce, když se dostaneme do podobné situace, jako byla ta, při které vznikly. A program o sobě dává vědět (nebo spíše naše Duše nás na něho upozorňuje), abychom si ho všimli, dali mu pozornost a přijali ho, zpracovali. Možná se právě proto tento program – strach z nedostatku – hlásí zrovna teď. Jak ho správně zpracovat? Především je nutné si přiznat, že tyto obavy máte. Dovolte si to. Dovolte si přijmout, že máte strach z nedostatku (nedostatku čehokoli). Prociťte ten strach ve svém těle. Dýchejte klidně do té části těla, kde strach cítíte, např. hruď, břicho. (Možná si uvědomíte další emoce, jako je např. vztek). Přijímejte své emoce (pocit strachu, hněvu, nespravedlnosti, křivdy, …), nepotlačujte je. Vyjádřete je (bezpečně pro vás i pro ostatní, tzn nic neničte a nikomu neubližujte). Abyste mohli něco ze svého života uvolnit, je třeba se uvolnit.
Strach (ten racionální) má své opodstatnění a má svůj úkol v našich životech: upozorňuje nás, že se můžeme nacházet v pro nás ne zrovna bezpečné situaci a že je třeba zanalyzovat situaci a podniknout potřebné kroky. Zkuste cítit vděčnost za svůj strach (ne za ochromující paniku, ale za racionální strach, který je vám ku prospěchu). Pak si uvědomte, zda jste opravdu v situaci nedostatku. Pocit nedostatku je velmi subjektivní: někdo má miliony na účtě, ale stále má pocit nedostatku, pocit, že by mohl mít více, že potřebuje více. A také strach, že by o všechno mohl přijít. Někdo jiný má skromné bydlení a je šťastný, protože netrpí nedostatkem: má co jíst, kde spát, zdravou rodinu, hezké vztahy… Takže pocit dostatku či nedostatku neplyne z vnějších podmínek (výše konta), ale z našeho vnitřního nastavení a přijetí dostatku i nedostatku. Zpracování strachu z nedostatku zahrnuje také zpracování toho, že si dostatek nezasloužím, že je to nebezpečné, nedobré, strach, že o vše přijdu, protože v minulosti to tak bylo. Je také důležité zvážit, čemu v životě dávám vyšší nebo nižší hodnotu, než je ta skutečná.
Možná se něčeho budete muset vzdát. Chápu současnou dobu jako dobu, kdy právě to, na čem lpíme a čemu dáváme vyšší hodnotu, než která je ta skutečná, toho se budeme možná muset vzdát. Anebo se pletu. Několikrát se mi stalo, že jsem se mentálně (v myšlenkách) něčeho skutečně, upřímně vzdala a pak již nenastala potřeba, aby mi to bylo odejmuto.
Pokud se nacházíte skutečně v situaci nedostatku, hledejte cesty a informace, jak a kde získat pomoc. Existují potravinové banky, poradci v oblasti snížení splátek. Zvažte, zda by fungoval směnný obchod – co můžu nabídnout a co za to můžu žádat?
