Být ve svém středu znamená nebýt ani hlavou příliš v oblacích ani nohama příliš na zemi. Nebýt ani příliš racionální a řídit se jen hlavou, ani příliš emotivní a rozumu se vyhýbat. Myslet srdcem, cítit hlavou. Nežít ani příliš v budoucnosti, ve svých plánech, ani stále v minulosti, ve svých vzpomínkách. Umět stejnou měrou dávat i přijímat. Neulpívat a nebát se odevzdat to, co už nám neslouží, volně proudit jako mírný tok řeky nebo vánek, který nelze spoutat.
Být sami sebou. Sundat masky a přestat lhát (a vymlouvat se) ostatním i sami sobě. Stát si za svým názorem, ale nebýt dogmatičtí, být otevření k názoru druhých. Respektovat ostatní a jejich názory. Zároveň ale nedovolit ostatním to, co se vám nelíbí, umět se vyhranit. Umět říct druhým laskavé, ale pevné: „Ne.“
Cítit radost a dovolit si radovat se. Zůstávat v kontaktu s lidmi, které máme rádi. Zhluboka dýchat. Vnímat své tělo a naslouchat mu, když chce stravu pro svůj optimální výkon (pro jednoho to znamená více vitaminů a minerálů, pro druhého více proteinů, pro dalšího více vody nebo méně kávy). Naslouchat potřebám a přáním své duše, když chce více prostoru sama pro sebe nebo vyjádřit emoce, které jste si zakazovali.
Někteří lidé současnou dobu přirovnávají k hurikánu, uragánu, vichřici, která s sebou bere vše a když se přežene, nezůstane kámen na kameni. Snad se podobná bouře prohání i uvnitř nás, chvíli bychom vzteky vyletěli z kůže, objevují se v nás silné emoce, nepoznáváme sami sebe. Pak přijde rezignace a pocity naprosté bezmoci. Pak zase svitne malá naděje. A to celé znovu dokola. Pokud se nenecháte tím pomyslným hurikánem (situací, emocemi) unést a zkusíte zůstat ve svém středu, ocitnete se v pomyslném „oku hurikánu“, tedy v oblasti, která na rozdíl od celého okolního světa zůstává klidná. Jak se dostat do takového stavu? Pomůže především soustředění se na vlastní hluboký dech a přítomný okamžik, tedy vnímání „tady a teď“. Zkuste vnímat co nejvíce svých smyslů: co právě cítíte, jaké vůně? Co vidíte kolem sebe? Co slyšíte? Jakou chuť máte právě v ústech? Co cítí vaše dlaně a chodidla? Můžete zkusit přejet dlaní po povrchu předmětů, které se kolem vás právě nacházejí: stůl, pohovka, hrneček, srst kočky nebo psa. Stoupněte si bosýma nohama na koberec, projděte se po něm. Promačkejte si body na chodidle, kde se nachází reflexní plošky, zóny vedoucí ke všem orgánům v těle. Protáhněte se. Pohlaďte se. Usmějte se. Uvědomte si, co vše máte. Toto vše vám nezabere více než 5 až 10 minut a můžete toto vnímání přítomného okamžiku provádět prakticky všude.
Pokud toto nezabírá a stále se cítíte pod psa, naštvaní, zklamaní, frustrovaní, zrazení, věnujte pozornost svým pocitům. Co právě cítíte? Zkuste pocit pojmenovat. Zkuste přijmout, že se tak cítíte. Zkuste se tomu pocitu nezavírat, nepotlačovat ho. Dovolte si ho přijmout a cítit ve svém těle, i když je to spojeno s bolestí. Dovolte si slzy nebo křik. Nechte emoce projít svým tělem (nechte je tedy projít a odejít), neulpívejte na nich, nedržte se jich. Nestavte se do role Oběti.
Když budete potřebovat najít vnitřní sílu a vlastní střed, postavte se nohama pevně na zem, vnímejte toto pevné propojení vašich chodidel a Matky Země (nejlépe je provádět toto v přírodě, ale i pod betonem se nachází Matka Země, jen si dovolte nenechat se omezovat vrstvou betonu a budete ji cítit také). Měli byste se cítit více uzemněni. Můžete také vztáhnout ruce k nebi a vnímat spojení přes konečky prstů s Otcem Nebes (Otcem Vesmíru) a cítit tak propojení shora i zdola.
Pokud v sobě zaznamenáte neklid, silné emoční výkyvy, ptejte se sami sebe „Proč toto cítím?“ Vhodnější je věta typu: „cítím se ….“ (například naštvaný, smutný, opuštěný, nebojte se použít sprostá slova:) ) než „jsem ….“ (naštvaný, smutný, opuštěný). Momentální emoce, nálada jsou jen jakýmsi červeným vykřičníkem, který používá vaše duše k tomu, aby vás upozornila. Ale není to vaše charakteristika. Vy jste vy. Já jsem já jsem. Neplatí, že já jsem naštvaná, to jsou jen moje momentální pocity. Takže „Proč tyto emoce teď cítím?“ Proč se cítím teď (řekněme) naštvaná? Co mě k tomuto pocitu vede? Jen se zeptejte sami sebe a čekejte na odpověď. Někdy přijde rychle, jindy si musíte počkat, ale jakmile se začnete ptát, odpovědi vždycky přijdou. Tou odpovědí v aktuální situaci může být třeba „protože jsem omezovaná“. Většinou to funguje tak, že pokud se cítíte omezováni a vyvolává to ve vás silné emoce, pak je to tím, že sami sebe omezujete, nedovolujete si něco, příliš se kontrolujete. Pokud získáte odpověď na to, proč se zrovna cítíte tak, jak se cítíte, ptejte se dále „Proč?“ Proč mám tendenci se omezovat? Kde to vzniklo? Proč? Pak sami sobě odpusťte a zhluboka vydechněte. Toto můžete několikrát zopakovat. Následuje věta, kterou dáte (sami sobě i Vesmíru) najevo, že už chcete tvořit něco jiného: zkuste tento program s láskou a vděčností pustit a dovolte si nastavit program jiný, nový. Může pomoct věta typu: děkuji za tento program, ale už ho ve svém životě nepotřebuji a s láskou ho pouštím do žhavého jádra Matky Země, kde je okamžitě rozpuštěn na energie čisté lásky a čistého harmonického světla. A pak si řekněte (nejlépe nahlas, protože při mluvení nahlas používáte i další smysly: sluch, ústa): „Rozhodla jsem se, že si dovoluji s platností od tady a teď přestat se nadměrně kontrolovat a omezovat se a bránit si být spontánní, pokud je to pro dobro mé i všech ostatních.“ Toto je dobré si připomínat a několikrát během následujících týdnů si opakovat. Pravděpodobně se stane, že budete vystaveni „zkouškové“ situaci, jak moc to myslíte s novým programem vážně. Netrapte se, pokud na první pokus „neprojdete“. Nejdůležitější je si uvědomit, že se chováte (nebo jste se zachovali) jinak než jak byste chtěli. To je prvním krokem k úspěchu. Příště již budete pozornější a možná si včas uvědomíte: aha, v této situaci bych se v minulosti zachoval tak a tak, ale teď už to chci vyřešit jinak.
Domnívám se, že situace v posledních dvou letech nás zkoušela zejména v tom, jak moc nebo málo zůstaneme sami sebou a jak moc se postavíme sami proti sobě z důvodů získání nějakých „výhod“. Nyní jsme, zdá se, vystaveni existenčnímu strachu a psychickému tlaku, jak to všechno zvládneme. Nezapomeňte, že občas musí přijít chaos, aby mohlo vzniknout něco nového, a zkoušky přicházejí, abychom zjistili, co má skutečně hodnotu a smysl, čemu dává smysl věnovat drahocennou energii a co je třeba pustit.
Na závěr přidávám stručné desatero, jak se nezbláznit:)
- Pravidelně (alespoň obden) si najděte čas a choďte na procházky (alespoň krátké – záleží na vašem zdravotním stavu) do přírody.
- Zhluboka dýchejte.
- Uzemněte se postojem na zemi: zmiňováno výše.
- Smějte se (třeba i sami sobě).
- Zavolejte kamarádovi, známému, pokecejte aspoň 10 minut.
- Vnímejte, co jíte. Pořádně sousto rozkousejte: ulehčujete práci žaludku a zároveň se strava ohřeje, což je teď v chladném období důležité. Jídlo si vychutnejte (ať jíte zrovna cokoli, dobré naladění umí aspoň zčásti zneutralizovat „nezdravou“ stravu). Nespěchejte, pokud je to možné.
- Pohlaďte se, pochvalte se, odpusťte sami sobě.
- Vnímejte svůj život tady a teď.
- Zkuste dělat věci jinak, třeba si vyčistit zuby levou rukou, pokud jste praváci:)
- Poslechněte si super hudbu.
- Zakřičte si z plných plic (nejlépe na místě pro vás i ostatní bezpečném, tedy tam, kde vás nikdo neodsoudí, nejlépe neuslyší a kde nikomu neublížíte a nic nezničíte, já mám nejraději auto, když jedu mimo město), bušte do polštáře, zadupejte si pořádně.
- Pokud máte aromalampu, nakapejte si vůni, kterou zrovna (intuitivně) potřebujete. Pozor by si měli dát alergici a rodiny s malými dětmi a zvířaty (kočka): aromalampa je, i když vypadá bezpečně, stále otevřený oheň.
- Zvyšte příjem vitaminů a minerálů, nejlépe ve stravě (v zimě je vhodnější tepelně upravená zelenina kvůli chladnému počasí venku).
