Máte pocit, že dnešní děti jsou zlobivější než jiné děti dříve?
Důvodů a vysvětlení k tomu může být hned několik. Co se těla týče, nasnadě je přemíra cukru ve stravě a nápojích dnešních dětí. Nedostatek hořčíku, který pomáhá celkově zklidňovat a nedostatek omega-3 mastných kyselin, zejména EPA a DHA, které jsou důležité pro správný vývoj mozku a nervové soustavy.
Důvodem může být také přítomnost toxinů v těle matky v těhotenství, zejména toxiny ve střevě a v lymfě. Při kojení se toxiny dostávají z lymfy matky do mléka. Také při císařských porodech – zejména těch, které nebyly nezbytně nutné – často nedochází ke správné tvorbě mikrobiomu novorozence a pro tělo zatěžující bakterie pak snadno získávají převahu. Dnes je již dokázaná souvislost psychiky se správným nebo narušeným mikrobiomem střev.
Velká spotřeba cukru u dětí, často až závislost na něm nemusí být jen kvůli příjemné sladké chuti. Také nedostatek lásky od rodičů nebo nedostatek času tráveného s dětmi – ať už z jakýchkoli důvodů – může mít za následek, že si dítě nedostatek péče kompenzuje sladkostmi. A s vyšším dlouhodobým příjmem cukru opět souvisí mikrobiální nerovnováha v těle, zejména ve střevech dítěte. A odsud je opět spojitost s psychikou.
Všímám si také, že dnešní děti musí mít všechno HNED! Neumí čekat, těšit se, mít radost z čekání na to, na co se těší. Také se sami neumí zabavit. Nepoužívají tolik fantazii jako děti před lety. Jsou závislé na tom, co pro ně dospělí připraví a vymyslí. A pokud jim není nic předloženo, nudí se a zlobí. Zaujal mě rozhovor s neurologem Mudr. Martinem Janem Stránským, který mluví o nižší neuroplasticitě mozku dětí, které příliš času tráví s mobilem nebo tabletem v ruce na rozdíl od dětí, které svůj mozek rozvíjí např. prohlížením, později čtením knihy.
Dalším důvodem „neposlušnosti“ dětí může být, že možná už skončil čas vzorů a autorit. Možná už je na každém z nás, abychom byli sami pro sebe autoritou. Možná si děti nějakým způsobem všímají, že dospělí nejsou sami sebou, ale mají neustále tendenci k někomu vzhlížet, někoho poslouchat. A děti pak odmítají toto chování napodobovat.
Děti často „zlobí“, aby získaly pozornost, které se jim ve velké míře nedostává. Svým zlobením na sebe upozorňují, říkají: tady jsem a chci tvou pozornost, věnuj se mi! A na druhou stranu některým dětem chybí nastavené hranice. Neví, kam až můžou zajít, cítí se proto nejistě. Pokud dítěti laskavě dáte najevo, co je ještě v pořádku a co už ne, získá větší jistotu, protože bude mít nastavené hranice. Bude se umět v našem světě lépe orientovat.
Dr. Ross Campbell ve své knize Potřebuji tvou lásku uvádí, že dítě potřebuje zejména oční a vhodný fyzický kontakt (s ohledem na věk dítěte) a soustředěnou pozornost (tedy plně se dítěti věnovat, být s ním tady a teď).
Co tedy dělat? Otevřít svá srdce, dát vědomě dětem svůj čas (lepší plná pozornost pouze 20 minut než jen fyzická přítomnost celou hodinu), ale zároveň nastavit pevné hranice.
