Čas února a března, tedy období, kdy končí zima a začíná jaro, bývá pro naše těla obtížné. Často cítíme únavu a nechce se nám nic dělat. Máme chuť zalézt si někam s knížkou nebo si pustit film. Tělo potřebuje odpočívat a šetřit síly na příchod jara, kdy energie v přírodě, ale i v tělech proudí velmi silně a bere s sebou nečistoty a zatuhliny. To se v tělech často projevuje jako alergie, rýma, únava. V přírodě je rychlost a síla energie až překvapující – první stonky a lístečky se objeví tam, kde ještě před několika dny byla jen holá zem, stromy se velmi rychle zazelenají novými listy.
Konec zimy a začátek jara vnímám jako období přerodu: to staré umírá, se zimou odchází i starý rok (astrologický začátek roku je kolem 20. března s prvním jarním dnem, kdy Slunce vstupuje do znamení Berana, prvního znamení zvěrokruhu). Aby něco nového mohlo přijít, musí to staré odejít. Teprve jaro ukáže, zda to s novoročními předsevzetími myslíme opravdu vážně. S větším teplem a světlem se nám často chce odhodit to staré, nefunkční. Toto období můžeme využít i k jakémusi generálnímu úklidu naší domácnosti a skříní.
Konec zimy a začátek jara je loučení se s tmou, kdy s jarní rovnodenností začíná převažovat světlo. Zimu chápu jako období klidu, tmy, pasivity, nevědomí, neviditelných sil, které nás ovlivňují. Jaro a světlo je pro mě období aktivity, světla, vědomí.
Šest týdnů půstu před Velikonocemi pomáhá očistit naše těla, snad zvyšuje i intuici a mimosmyslové vnímání. Jako bychom se s velikonoční nedělí vynořili z hlubin temnot jako bájný pták Fénix znovu a znovu vstává z vlastního popela.
Nezapomínejte:
Jedny dveře se zavírají, aby se jiné otevřely.
Problémy se objevily, abychom něco změnili.
Spokojenost nás ke změně nenutí, nespokojenost ano.
