Blíží se advent a s ním čas Vánoc, tedy čas, který cílí (kromě našich peněženek) také na naše srdce a emoce a na naše zažívání. Také na naši schopnost vše stihnout a přitom si svátky užít. Jako každý rok se mnozí ptají: Jak to zvládnout?
Zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet se: co pro vás znamenají Vánoce? Cítíte se hezky? Těšíte se? Cítíte smutek a depresi? Nejraději byste odjeli někam hodně daleko?
Vánoční svátky se slaví v době slunovratu – kdy se Slunce zase vrací a dny se začínají pomalu prodlužovat, světla přibývá. Je to čas zázraků a magie, období, kdy se možná různé světy na chvíli prolnou.
Někteří lidé jsou v tomto období hodnější, vstřícnější, štědří, aby po Štěpánu (nebo nejdéle po Novém roce) opět „vystřízlivěli“ a vrátili se do starých zajetých kolejí, kdy pustí z hlavy svět pohádkových Vánoc – tedy čas, kdy se najednou o něco více snažíme, aby dobro zvítězilo.
Období adventu a Vánoc bylo tradičně obdobím rozjímání. Je velmi těžké se v naší uspěchané době na chvíli zastavit a popřemýšlet. Ale přináší to zajímavé pohledy. Co všechno máte? Za co můžete být vděční? Co se vám v životě i v posledním roce povedlo? Nebo se vám něco nepovedlo? Zpackali jste něco a už se to nedá vrátit zpět? Tak přestaňte se (sebe)lítostmi a berte to jako životní poučení, pokud to lze. Jaký byl uplynulý rok? Vnímejte úspěchy i neúspěchy. Co skutečně chcete? Co chce vaše Duše? Vnímáte její přání a potřeby nebo ji už Rozum úplně umlčel? Pokud nejste šťastní a spokojení, co by vás učinilo šťastnými? Lze toho dosáhnout? Je to realistické přání? Spousta lidí přemýšlí, jak pomoct druhým, ale zapomínají na sebe.
Domnívám se, že nás naše doba nutí přemýšlet o tom, čeho se můžeme vzdát. Co tedy nepotřebujete? Bez čeho se obejdete? A bez čeho ne?
