Loni jsem zkusila vyjít ze své komfortní zóny (jak se dnes často říká) a začala jsem zveřejňovat své články zde na webu. Letos jsem překonala další výzvu a rozhodla jsem se své články namluvit. Vedl mě k tomu fakt, že i já rozhovory nebo povídání (moderně označované jako podcasty) ráda poslouchám, protože je to praktické – můžu si poslouchat a u toho dělat další věci.
Jak to probíhalo? Nejprve jsem si musela projít necelou hodinou nejistoty a sbírání odvahy, neustálého znovu-nahrávání kvůli častým přeřekům. Poté jsem se osmělila (a možná také unavila) natolik, že jsem nahrávání zvládla bez velkých chyb. Pak mě to začalo bavit.
Drobné přeřeky jsem nakonec na nahrávce nechala – aspoň vidíte, že ani zde mi umělá inteligence nepomáhala (jen ta moje 🙂 ), texty nejsou dokonalé, zato jsou autentické a jsou „cítit“ člověčinou a lidskostí. Některé nahrávky obsahují šelestivé zvuky, které vychází z mého počítače – pokud nebyly příliš hlasité a odvádějící pozornost, nahrávku jsem nechala beze změny.
