Důležité je zhluboka, ale klidně dýchat. Zkusit se zasmát – třeba sami sobě, tomu, jak se cítíme v tomto okamžiku bezradní. Zasmát se vlastnímu pocitu důležitosti.
Můžete zkusit pozorovat své pocity: nevměšovat se do nich, jen pozorovat, jak se zrovna cítíte. A ptát se: Co cítím? Jak se zrovna cítím? Co způsobilo, že se tak cítím? (Jaké okolnosti). Kdy naposledy (popř. kdy v dětství) jsem se tak cítil(a)? Byla nějaká podobnost se současnou situací? Co konkrétně (jaká „akce“) ve vás vyvolává takovou „reakci“? Co se máte naučit? Nastavuje vám někdo zrcadlo, abyste si uvědomili své přehlížené vlastnosti?
Můžete zkusit poprosit své Moudré podvědomí, aby vám pomohlo najít správnou odpověď. A zároveň se obrátit na své Ego (chová se někdy jako malé dítě) a ujistit ho, že ho nechcete popírat, že ho máte rádi. Zkuste své Ego poprosit, aby vám pomohlo a přestalo se na chvíli tolik zviditelňovat. Díky tomu budete snáze vnímat informace ze svého Moudrého podvědomí.
Uvědomte si, co všechno máte (zdravé nohy, ruce, oči, střechu nad hlavou, zaměstnání, jídlo každý den, kamarády, auto apod). Uvědomte si pocity vděčnosti za vše, co máte. Usmějte se. Zasmějte se relativitě hodnot. Zasmějte se důležitosti, kterou dáváme svým problémům – i když vypadají kdoví jak obrovsky, za čas jim tak obrovskou důležitost již nedáváme.
Stoupněte si a uvědomte si pevnou půdu pod svýma nohama. Propojení s Matkou Zemí, která vás vyživuje. Obraťte hlavu ke Slunci (i když je zrovna schované za mraky, tam někde nahoře je a vždycky bude, nikam nezmizelo a nezmizí – jen na noc se schová, ale po každé noci, i té nejhlubší, nejdelší a nejtemnější, VŽDY přijde nový den) a uvědomte si vděčnost za hřejivé paprsky, vláhu deště, milosrdný mrak a stín v parném létě. Uvědomte si krásu hvězd, které se každou noc objeví na obloze.
Pokud máte sílu, stres a napětí ve svém těle fyzicky vyventilujte. Bubnujte, skákejte, dupejte, tancujte, řvěte. Vše, aniž byste ohrozili ostatní, nejlépe v bezpečném prostoru, kdy vás nikdo nevidí a nesoudí.
Pokud můžete, nezůstávejte v situaci, která vás ničí. Běžte dál. Nepřipomínejte si neustále pocity, které ve vás někdo nebo něco v minulosti (i té nedávné) vyvolalo. Jděte dále, pohněte se z místa. Udělejte první krok do budoucnosti.
Dělejte to, co vás baví a přináší vám spokojenost. Alespoň jednou týdně. Najděte si koníček, který vás nadchne.
Stoupněte si a pomalu se předkloňte, až bude vaše hlava v úrovni pánve – pak bude (hlava jakožto sídlo rozumu a myšlenek) níže než vaše břicho, sídlo intuice a moudrosti. Tomu, co je výše, máme tendenci dávat větší důležitost. Chvilku – dokud vám to bude příjemné – v předklonu vydržte. Nebo můžete jít do pozice „na všech čtyřech“. Podložte si kolena něčím měkkým, ať v této poloze déle vydržíte. Tentokrát je vaše hlava v úrovni vašeho břicha. Klidně svěste hlavu dolů. Vydržte, dokud vám to bude příjemné. Měli byste se tak zbavit nutkavých, vtíravých myšlenek.
Jděte se projít do přírody – je to nenáročný pohyb, navíc prospějete svému zraku, srdci i mysli. Nechte myšlenky jen volně plynout, jen je pozorujte. Nezadržujte je. Neztotožňujte se s nimi.
Vypijte si voňavý čaj z lípy, chmele nebo meduňky. Dejte si kvalitní čokoládu s banánem. Narovnejte se a dýchejte. Vnímejte svůj nádech a výdech. Nádechem přijímáte, výdechem dáváte.
