Mám ráda ezoteriku, ale nepovažuji se za ezo-teroristku. Mám ráda, když se člověk drží ve středu a nevychyluje se do extrému ani na jednu stranu. Stále více si všímám, když jsem venku v přírodě, jako by byl v přírodě řád a přirozenost zachovány i v dnešní turbulentní době (i přes témata jako je sucho a nedostatek vody nebo změna teploty – dříve nazývaná globální oteplování, v současnosti se dává přednost označení klimatická změna – náznak toho, že s oteplováním to nebude zas až tak horké?). Možná je to přicházejícím jarem, zpěvem ptáků, prvními květy a hřejivou silou Slunce. Prostě mám pocit, když jsem v přírodě, že všechno bude zase dobré, teď jen musíme (nějakou dobu, nikdo neví, jak dlouho) vydržet, nezbláznit se, nezpronevěřit se sami před sebou, zachovat si chladnou hlavu a otevřené srdce.
Ty poslední dvě považuji v současné chvíli za nejdůležitější. Vzhledem k tomu, že se společnost v poslední době dělí na různé tábory: roušky jo x roušky ne, testy jo x testy ne, pomáhat x nepomáhat apod, je nezbytné zachovat si chladnou hlavu a držet se svého názoru, neustoupit, pokud je vaše přesvědčení podpořeno pevnými argumenty. Ale zároveň si nechat otevřené srdce a mysl pro ty ostatní, kteří váš názor nesdílí. Z jejich pohledu vy nemáte pravdu, oni mají jiné argumenty, jiné priority, jiné přesvědčení. Ale to je přece v pořádku. Oni to vidí tak, vy zase jinak. Je důležité navzájem si sdělovat své názory, pokud chcete a potřebujete je sdělit, vyslechnout si protinázor a pak si udělat závěr: buď můžeme usoudit, že na tom druhém názoru něco je, pak popřemýšlejte. Anebo usoudíte, že se prostě neshodnete. To je ale také v pořádku. Já mám svou pravdu a té věřím, ráda si vyslechnu jiný názor, ale přestaň mě přesvědčovat o své pravdě a já tě nebudu přesvědčovat o té své. Někteří lidé vás nepochopí, jiní snad ocení váš přístup nevnucování názoru druhým a snad ho také přejmou a budou ho předávat dále.
Také cítím, jako by opravdu něco starého (systém, způsob myšlení, chování) odcházelo. A to je v pořádku. Život má být více či méně naplněn změnami – jinak by to nebyl život, vše živé se vyvíjí, mění. Pokud nedovolíme, aby staré věci odešly, nemohou přijít nové. Mám pocit, že hodně lidí (včetně mě) podvědomě lpí na starém řádu věcí a brání, aby to mohlo odejít. Není lehké pustit to, co sice nefunguje, ale je to pro nás známé, udržuje nás to tedy v jakémsi pocitu jistoty. Pokud je to ale již nefunkční a rozpadá se, pak se domnívám, že je lepší nechat to odejít a být otevřen novým cestám, novým možnostem, které život přináší. Dovolme si tedy pustit to staré, nefunkční a dovolme si nový krok – sice do neznáma, ale to už je s novými věcmi spojené.
Pokud cítíte silné emoce uvnitř sebe, nedržte je v sobě, pusťte je ven. Ale bezpečně, s ohledem na ostatní: neubližujte ostatním, ani je neděste a neničte majetek. Pokud můžete, nasekejte dříví, jděte si zaběhat, zadupejte si, zakřičte si z plných plic. Emoce musí ven. A pak se zakloňte s rozpřaženýma rukama a nechte to nefunkční, co již nepřináší žádný užitek z vašeho těla a života odejít. Pak teprve může přijít něco nového, co snad bude užitečnější a ku prospěchu všem.
Pokud to nejde pustit, pak se snažte přijít na to, proč máte tendenci to držet? Co vám to přináší?
Zodpovědnost a aktivita
Dění kolem nás nám ukazuje, že bychom měli už konečně vzít zodpovědnost do vlastních rukou a nečekat na zachránce a na to, až něco udělají ostatní. Každý by měl začít sám od sebe. Nelíbí se vám něco? Nejste spokojeni? Tak popřemýšlejte, co se s tím dá dělat. Co v té záležitosti můžete podniknout? Jak situaci můžete změnit? Činy či slovy? Věřte, že existuje jen málo věcí v životě, se kterými se skutečně nedá nic dělat. U všeho ostatního to lze. Ale vyžaduje to vaši odvahu, odhodlání, risk, aktivní přístup a zodpovědnost (za konání i výslednou situaci). Pravidlem by mělo být zařídit se tak, abyste se zbytečně nevystavovali zbytečnému nebezpečí, ale abyste dokázali obhájit sami sebe. Jednejte s čistým svědomím, pro dobro ostatních, ale i to své. Buďte k sobě naprosto upřímní. Používejte „selský rozum“.
Zdá se vám to složité? Tak začněte od jednodušších kroků. Štvou vás odpadky válející se všude v přírodě: při příští procházce vezměte odpadkový pytel nebo igelitku, rukavice a posbírejte při procházce odpadky, které uvidíte. Chcete kvalitní potraviny? Zjistěte, zda ve vašem okolí není farmář nebo zemědělec prodávající lokální produkty za (vámi) akceptovatelnou cenu a podpořte ho. Štve vás hlučný soused? Zajděte za ním a řekněte mu, že vás ruší. Nestačí to? Tak podnikejte další kroky.
Zkrátka, nečekejte, až něco nebo někdo přijde a vyřeší to. Začněte vy sami.
